Jsme Křováciz Křoví. Noa co? Fotbalisté jsou na název hrdí

Často prohrávají, v tabulce dělají soupeřům „křoví“. Aby ne, jsou z Křoví! Prostě Křováci. Sami si tak říkají. Tihle kluci, co jsou pro každou srandu, jen ctí název obce na Vysočině, za kterou nedávno kopaly brněnské legendy Jan Maroši, Zdeněk Valnoha či Marcel Cupák. A že jsou protivníkům někdy pro smích? Z toho si nic nedělají….

Fotbalisté Křoví jsou zvyklí na posměšky soupeřů, na svůj tým jsou hrdí.

Předseda Sokola Křoví, který má pod palcem fotbalový klub, je na narážky lidí ze svého okolí zvyklý. „Pochází odtud můj otec a už na základní škole se mi spoluhráči posmívali. Třeba jsme se bavili, co budeme dělat o víkendu. Já řekl, že jedu do Křoví. A oni: Hi hi, to pojedeš někam za roh?“ vzpomíná s úsměvem Lukáš Midrla, jenž se narodil a od dětství bydlí v Brně. Do rodné vsi svého táty ovšem pravidelně dojíždí. Má tam širokou rodinu – a fotbal.

Ve vesnici (německy Krzowy) s kostelem Petra a Pavla u Velké Bíteše, kde žije necelých šest stovek obyvatel, je fotbal hlavní a s výjimkou akcí hasičů jedinou zábavou. Místní klub má áčko (I. B. třída, předposlední místo, 10 bodů) i béčko (IV. třída, poslední místo, 5 bodů) a v posledních letech sčítá porážky.

Ale pozor, vždycky nebylo zle. Ještě před pár lety nedělalo Křoví „křoví“. „Když jsme přijeli do nějakého většího města, domácí nás brali jako nějaké vesničany. Pak jsme je porazili a všichni byli vykulení,“ líčí Midrla. Na Vysočinu po dálnici dojížděli zdatní hráči z Brna a okolí, soupeři se skláněli před uměním technika Marošiho (v nejvyšší soutěži 365 utkání, 67 branek, dva starty za reprezentaci) nebo střelce Cupáka (201/34).

Vrcholem malého klubu bylo působení v krajské I. A třídě. „Loni jsme sestoupili. Kluci zestárli, trošku jsme vyměnili kádr. Herně to není špatné, ale výsledkově jsme tam, kde jsme,“ posteskne si Midrla nad třináctým místem po polovině soutěže.

Poslední dva zápasy nad soky ze dna tabulky však Křováci slavně vyhráli! Ve Stonařově 4:3 a v Přibyslavicích 3:0. Největším rivalem je však sousední Velká Bíteš (6 km), s jejímž béčkem se nyní potkává „křovácké“ áčko. Podzimní derby skončilo remízou 3:3, když outsider vedl ještě těsně před koncem 3:1.

Paradoxem klubu jsou vydařené webové stránky, na kterých však naleznete především podrobné informace o béčku, hrajícím nejnižší soutěž. Výkladní skříň v podobě prvního týmu má na stránkách jen nenápadnou záložku s kusými zprávami. „To je taková rarita,“ usmívá se šéf Sokola, jenž trénoval rezervu a nyní dělá asistenta u áčka.

„V Brně už Křoví celkem znají, ale pořád je to netradiční jméno,“ přikyvuje. Vzniklo prý opravdu na základě toho, že tamní plochy byly v minulosti hustě porostlé křovinami. „Dneska je to tady stejné jako jinde. Přímo názvu se nedržíme,“ směje se.
Soupeři si z Křoví s oblibou utahují. „Hodně říkají, že jedou hrát do šáší (lidově křoví),“ neuniklo Midrlovi. Křováky to ale neuráží. Umějí si udělat srandu i sami ze sebe. Důkazem budiž seznam hlášek z utkání, zveřejněný na webu. „Napříč áčkem a béčkem máme hodně vtipálků,“ potvrzuje.

Na domácí zápasy chodí kolem osmdesáti až sta fanoušků, v časech rozkvětu to bylo až sto padesát. „Dřív bývávaly i odměny za utkání. Teď už se hráčům platí vesměs jen cesťáky a na konci sezony si uděláme závěrečné posezení. Už to není jako dřív, firmy nechtějí moc dávat peníze do fotbalu. Naším největším sponzorem je obec,“ informuje dvaatřicetiletý šéf Sokola Křoví.

Kdo hrál za Křoví

Kamil Janšta, Jan Maroši, Marcel Cupák, Martin Šustáček, Zdeněk Valnoha

Janštův odkaz stále žije
Znáte nejslavnějšího rodáka z Křoví? Asi se budete divit, ale právě odtud pochází rodina Janštova. Už vám to docvaklo? Jistě, Kamil Janšta, bývalý obránce Brna, Dukly či belgického Beverenu, má kořeny ve vísce u Velké Bíteše. A také hrob. Už je to patnáct let, co mu ukončil život nádor na mozku. V pouhých osmadvaceti letech.
Odkaz majitele 118 prvoligových startů (93/3 góly v Česku, 25/0 v Belgii) je na fotbale v obci stále patrný. Právě jeho otec Rostislav a starší bratr stejného jména, kteří v Křoví stále žijí, přivedli do klubu známé persony Jana Marošiho, Marcela Cupáka, Zdeňka Valnohu a Martina Šustáčka. Všechno chlapíci s pestrou prvoligovou minulostí.
„Přišli díky známosti s Janštovými. Vesměs šlo o hráče stejného ročníku, jako byl Kamil,“ potvrzuje Lukáš Midrla, předseda zdejšího Sokola.
Čtyřicetiletý útočník Cupák na skromném stadionku bez tribun proháněl mičudu ještě v prvním podzimním kole. Pak si znovu poranil koleno a s hraním skončil. Věnuje se trenéřině u mládeže, ve Slavkově navíc vede seniorský tým v I. A třídě. Ještě před ním zabalily kariéru i ostatní hvězdy v čele s Marošim. Na tohoto bombarďáka vzpomínají místní nejvíc.
„Maroši to klidně napálil z pětatřiceti metrů do vinglu. To pro něj nebyl problém. V noze měl to dělo pořád. Soupeř si pak šel akorát dát balon na půlku,“ popisuje Midrla.

Zdroj: Sport, deník